okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 21. 4. 2007
článek číslo 587
autor: Anička

 

Herní s Machem a Šebestovou

To byste nevěřili, koho potkaly Berušky na svém výletě ke koupališti! Macha a Šebestovou i se psem Jonatánem! Vydaly se s nimi a zažily neuvěřitelné věci...
To byste nevěřili, koho berušky potkaly na svém výletě ke koupališti! Macha a Šebestovou i se psem Jonatánem! Seznámili se a rozhodli se, že vyrazí spolu. Po cestě potkali pána, který se plazil po zemi a hledal brýle. Když jsme mu je našli, byl radostí celý bez sebe a mermomocí nám chtěl něco dát. A taky dal: utržené telefonní sluchátko. Říkali jsme si, co s takovým krámem, ale znáte to, hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Poděkovali jsme a vyrazili dál. No a Mach říká: ,,Šebestová, řekni něco do toho sluchátka“, jen tak z legrace. A Šebestová to teda zkusila, i když kroutila nad Machovou hloupostí hlavou. A povídá: ,,Prosím vás pěkně, my bychom si přáli čokoládu, ale nějakou dobrou a oříškovou!“ a ze sluchátka se ozvalo: ,,No prosim, jak si račte přát, támhle u potůčku už na vás čeká!“ A opravdu, byla tam! A Berušky rozhodly, že čokoládu věnují Kropáčkovi, který byl kamarád Macha a Šebestové a který bydlel u lesa. Ale když přišli ke Kropáčkovi, bylo jim jasné, že si na čokoládě asi moc nepochutná, protože tam ležel jako mrtvola, mluvit nemohl, hýbat se nemohl… Na to se nemohli M+Š+B dívat a tak poprosili sluchátko, jestli by se nemohli zmenšit natolik, aby mohli vlézt Kropáčkovi do krku a vyhubit tam všechny bacily. A sluchátko souhlasilo a oni byli najednou v krku, ale tam byla taková tma! Bacily se dařilo dobře likvidovat a oni už si mysleli, že budou brzy zpátky, když tu najednou slyší Kropáčkovu maminku jak tam venku říká: ,,Ludvíku, napij s čaje, udělá se ti lépe!“ A Kropáček se napil, ale to neměl dělat, protože ta čajová záplava spláchla M+Š+B do žaludku. Jak byli celí promáčení, byla jim zima a tak si zapálili na rohlíkovém ostrůvku oheň, pro jistotu dva. Jenomže v žaludku to není žádná slast a být natráven není úplně nejkrásnější smrt. Ven je mohl vyvést jedině Jonatán! Cesta nahoru byla ale velice obtížná, protože zpět do krku je to řece jenom strmě vzhůru. Potichounku jsme vylezli Kropáčkovi z pusy (hrozně to tam smrdělo!) a sluchátko nás vrátilo do naší dřívější podoby. A Kropáček se vzbudil a povídá: ,,Teda, já jsem měl ale zvláštní sen, zdálo se mi, že jste byli u mě v krku a bojovali jste tam s bacily!“ A Berušky křičely: ,,To se ti nezdálo, to se ti nezdálo! My jsme tam fakt byli, no jen s podívej, už jsi úplně zdravý!“ A opravdu, byl zdravý, vyskočil z postele, skákal a děkoval jim za uzdravení. A oni si ještě zahráli telefungen, protože se jim ne herním odpoledni líbilo a nechtěli jít domů! A Berušky o cestě hrozně moc zlobily a trápily a bily svoje vedoucí, ale ti je mají tak rádi, že jim za to nic neudělali:-)!
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít