okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 11. 10. 2006
článek číslo 514
autor: Braen

 

Cesta do neznáma - výprava oddílu

"Nemám rád lidi, kteří čekají, až jim někdo upraví cestu." Jack London
Tahle zpráva se objevila na ventilačce pár dní před výpravou. Ihned se rozhořela diskuze, co že to mělo znamenat, ale vysvětlení podal až Tesák, potom co jsme se utábořili v kopcích nad Nedvědicí.
Na této výpravě se budeme snažit vykreslit bílá místa na mapě, pokusíme se objevit místa, kam civilizovaná noha nevkročila, bojovat s přírodou a objevovat nové živočišné druhy. Zkrátka z nás budou prospektoři.

Ale jak to vůbec začalo? Inu, tak jako začíná většina výprav - srazem na vlakovém nádraží... Spočítali jsme se, rozloučili se s truchlícími členy rodin a vyrazili jsme vstříc dobrodružství vlakem na Doubravník.
Naše expedice se odlišovala od předešlých tím, že jsme jeli ve speciálních uniformách. Bylo to hezké, vidět kolem sebe tolik skautských krojů, ale, jak trefně poznamenal Teo, hezčí by bylo, kdyby se lidé v těch krojích chovali ukázněně - s tím jsme měli občas problém.
Nicméně do Doubravníku jsme dojeli - a čekaly nás ještě čtyři kilometry po svých na naše tábořiště. Mapy, tedy přesněji dvou map, se chopila Terka - a patří jí obdiv všech, že jsme došli - od té doby co byla vydána mapa cestu několikrát přeznačili.
Když jsme se vyškrábali na místo našeho táboření, postavili jsme si stany a mohlo se začít.... Prvním úkolem bylo získat mapu - tedy, lépe řečeno papír s čtvercovou sítí, kam se budou objevená pole dolepovat. O tom něco věděl Císko. A tak se oddíl podle jeho rady snažil dostat do lesa přes pracovní kruh, který ho chytal a vodil do vězení, tam vzít papírek s kódem a tak nějak získávat žížalometry, králíčkometry, koalometry a podobné měřící přístroje. Přiznám se, že v pravidlech této hry nejsem nijak zběhlá. Mapu jsme každopádně získali a tak se mohlo jít k ohni zpívat. Nutno poznamenat, že zpěv byl oproti loňsku dost tichý - to proto, že zbylo tak málo těch, kteří znají slova oblíbených oddílových písniček....
Při zpívání se uskutečnila také zkouška odvahy pro nováčky - Áda je po jednom odvádí od ohně proto, aby se sami vydali lesem od blikačky k blikačce a u každé si přečetli děsivý příběh podle skutečné události. Prošli to všichni. Posledních pár písniček, podívat se s Tesákem na noční oblohu plnou hvězd a můžeme zalehnout....

Po budíčku, který obstaral Tesák, následovala klasicky rozcvička, vedená Vojtou.
Chtěli jsme snídat, ale zjistli jsme šokující skutečnost - družinám někdo ukradl snídani... No, někdo - podle Adama to byl medvěd, veverka, pavouk a ... další nějaká divoká potvora. Naštěstí zvířátka jídlo hned nesnědla, ale schovala si je do skrýše do zálohy. A ony skrýše se nacházely v okruhu sta metrů od tyče, na které byly pověšený čtyři buzoy a napsány azimuty. Ke skrýši každého zvířátka se družiny musely dostat přesně jeho způsobem chůze. A tak oddíl měřil azimuty a lezl po čtyřech, skákal, dělal kotrmelce a házel si s hadrakoulí ostošest.
Svoji kompletní snídani získali první Rysi, a tím si vysloužili čtyři políčka do bílé mapy, zatímco nebýt Ády, který se nad nimy slitoval a pomohl jim, byly by Lišky úplně o hladu...
Když měly všechny družiny ve vlastnictví svoje pytle se snídaní, mohla propuknout soutěž, která z nich uvaří nejlepší čaj. Čtyři ochutnávači z PK se shodli, že to byli Rysi.

Eliščinu seznamovací hru vyhrály tentokrát Lišky - rádkyně Bája totiž pokaždé dokázala poznat, kdo stojí uprostřed kruhu zachumlaný do spacáku,a zbytek její družiny si také vedl dobře.

Zrovna když jsem začala oddílu vysvětlovat, že v lese, který jsme dosud nepropátrali sídlí domorodci a my potřebujeme vědět, jestli jsou přátelští či ne, vtrhli zmínění domorodci do našeho tábořiště, a nám bylo jasné, že láskou k nám zrovna nepřetékají. Začali totiž řvát, vlezli do stanů, začali z nich vyhazovat věci a potom se usílili přímo uprostřed tábořiště a začali skákat kolem tyče se svou vlajkou, kterou si tam přinesli. Protože domluvit se s nimi zaboha nešlo (jejich holohlavý náčelník si totiž usmyslil, že je to tam jejich a že tam zůstanou), museli jsme je odtud dostat tvrdým bojem. Družiny se tedy snažili proniknout ostrou palbou do kruhu kolem vlajky, a když byla jedna z družin kompletně uvnitř, umístila tam vlajku svoji, a tu domorodců se snažila odnést k blízkému posedu. Domorodci je začali pronásledovat, když byli 15 metrů mimo kruh. Pokud se jim nepodařilo vlajku získat zpátky, tábořiště obsadila ona družina a bránila ho ona.
Protože tato hra platila za dvojnásobek políček, odnesly si jich Lišky za první místo 8, Jeleni za druhé 6, Veverky 4 a Rysi 2.

Uklidili jsme spoušť po domorodcích, došli pro vodu a začali jsme dělat oběd - opět soutěžní. Rysi se pustili do přípravy palačinek (obdivuji jejich odvahu smažit na malém vařiči), Lišky uvařily česnekovou polévku a klasické kuře na paprice, Veverky rizoto a Jeleni si ohřáli vepřové z konzervy :-)...
Tentokrát ochutnávači rozhodli, že první místo si zaslouží za skvělou polévku Lišky, druhé za výborné rizoto Veverky, třetí za odvahu a pár nepřipálených palačinek Rysi a čtvrté Jeleni za to, že vůbec něco jedli...

Po obědě dostaly družiny pokyn, aby si sbalily mapu, buzolu, lékárničku a případně pití a nějakou svačinku, a vydaly se za doprovodu vždy někoho z PK na výlet po okolí. Bylo na družinách, jestli podle mapy dojdou tam kam mají, a po cestě plnily různé úkoly, které jim zadali roveři. Výlet se nám díky bloudění, únavě a plnění úkolů trochu protáhl, take se všechny družiny vrátily až za tmy.
Při vaření večeře všichni líčili četné zážitky. Nejvíc mi utkvělo v paměti vyprávění Rysů, kteří slyšeli někde poblíž Lišky a tak se schovali aby na ně mohli bafnout a tím získat body. Čekali, čekali, pořád slyšeli smích holek, ale ony pořád nešly. Po chvíli vstali a šly se podívat za roh... A ony tam slepice.... :-)

Posledním programem tohoto dne byla nováčkovská přprava na slib, sloužící k správnemu pochopení skautské myšlenky. Tentokrát se účastnila i starší část oddílu - té to totiž také neuškodí. Bavili jsme se o skautských zákonech, vyprávěly se příběhy, kde se zákony vyskytovaly a přemýšleli, jak by vypadal svět, kdyby se tím dotyčným zákonem nikdo neřídil...

Druhou výpravovou rozcvičku vedla tentokrát Bája. A ouha, dnešní ráno nám přineslo další nepříjemné překvapení - v noci pršelo a my jsme úplně vyplavení. Všude plavou naše věci - a my se musíme potápět a věci přenášet na družinové lodičky. Bohužel se úspěchy z tohoto zásahu nemohly započítat do mapy, protože se většina lidí nadýchala vody a utopila se...

Potom co jsme se nasnídali nás čekal poslední úkol - zmapovat bažinu aby jsme věděli, kde jsou ostrůvky, po kterých se dá jít. Jak na to nám poradil Hombre. Vbíhali jsme rychle do bažiny, aby nás unesla a hledali jsme místa rozhledu, odkud byly vidět ostrůvky. Ovšem, ani tady jsme nebyli sami - nebohé družiny pronásledovaly tři bahenní příšery. Jedna z nich je jenom honila - před tou se dalo schovat na strom. Ty druhé dvě lezly hbitě i po stromech a vytahovaly šátky. Jim se ovšem šátek dal vytáhnout taky - a potom vám odevzdaly svoji kůži, která se taky cení.
Za tyto výkony si odnesli nejvíc políček Rysi, potom Lišky, Jeleni a Veverky.

Ale teď už nás tlačil čas. Rychle jsme se sbalili a tentokrát pod vedením PK jsme se vydali do Nedvědice, odkud nám jel vlak. Naštěstí jsme ho stihli a on nás dovezl domů do Města, kde už na nádraží čekali někteří s rodičů s úlevou, že nás, objevitele, opět vidí. Naposledy na této výpravě jsme si nastoupili, odhlasovali název výpravy a vyslechli si pořadí, v jakém družiny na této výpravě skončily: Vyhrály Lišky, v těsném závěsu za nimi se umístili Rysi společně s Veverkami a nakonec Jeleni.
Pak jsme se rozloučili a rozešli se do domovů... Další společná akce náš čeká za dva týdny - druhá oddílovka.

Vojta Večeřa

Pátek a sobotní dopoledne

Tak tu máme popis výpravy do Neznáma. Sešli jsme se u vlakoveho nádraží a tam to také všechno začína...
Na tuto výpravu jsme je-li dne 29.9.2006 v 15:00 hodin. Hodinu cesty jsme je-li vlake. je-li jsme z Nového Města na Moravě do Doubravníku u Tišnova. Tam jsme vystoupili a potkali se s Tesákem. Poté jsme si vzali krosny na záda a šli jsme asi 4 km. Šli jsme k cíli. Po cestě jsme také bloudili. Vedla nás Pipi. Šli přes vesnice Křižovice a Křetov až jsme došli k našemu tábořišti což byly tak zvané „louky“. Tam jsme si postavili stany které jsme si přinesli s sebou. Pak jsme si začali vařit večeři. Na večer ještě byla noční hra u které první půlku vyhráli Rysi a druhou Lišky. Poté jsme šli všichni spát. Když jsme se ráno probudili a oblékli byla rozcvička, kterou vedl Vojta (rádce Rysů). Po rozcvičce jsme měli další hru při které nám jako by ukradli zvířata jídlo na snídani. Když jsme ho našli mohli jsme konečně jít si udělat snídani. Ale měli jsme za úkol udělat si snídani a uvařit co nejlepší čaj, který se dával ochutnat ochutnavačům. Po ochutnávce byla další hra, kterou vymyslela Eliška. A taková že se někdo schoval do spacáku a ostatní museli uhádnout kdo tam je.
Nika

Sobotní odpoledne a neděle

Sobotní odpoledne: Po vydatném obědě si nás Tesák svolal na nástup a vysvětlil nám co se bude dít. Měli jsme si vzít tužku, papir a kroj na jednotlivce a lékárnu, mapu a busolu na družinu. Tendle program se šlo na prohlídku okolí. Každá družina dostala úkoly, jako třeba: nasbírat 15 rostlin, najít nějakou přirodní zajmavost, hrát hru divočák, potopa a zvěd = rover zařve zvěd a my máme počítat do 20 a pak ho jít hledat, najít si políčko do mapy....
Jako 1. vyšli Rysi a Lišky. My s Jelenama jsme ještě hráli vyzívanou. Potom jsme konečně mohli vyjít. Naše družinka šla s Mírou. Když nám Míra řekl kam máme jít, tak si Mako naměřila azimut a šly jsme směr Makoin jehličnatej les (podotýkám, že ten les byl listnatej) Měly jsme dojít na modrou značku. To proběhlo v pohodě. Po této značce jsme se dostaly do vesnice. (byla na S) Tady nás nachytali Rysi a my jsme tady namalovaly panoramatickej náčrtek a pokračovaly dál za vesnici po žlutý a dál po cestě a podle mého vedení. Po cestě jsme si splnily úkoly, které jsme měly plnit. A musím říct, že nováčci na týdle výpravě pěkně makaly, to je musím pochválit. Do tábora jsme se dostaly za 4 hodiny. Tesák nám řekl, že jsme 1. my jsme se přivítaly s Mickou a šly si uvařit večeři. Za 15 min. po nás dorazili Rysi, pak Lišky a po nich asi Jeleni. Po večeři jsme se sešli u ohně a Teo s nováčkama probíral zákony. Potom se šlo spinkat. Všichni usnuli celkem dost rychle.

Neděle: Ráno jsme stávali v 8.00 a nejhorší bylo to, že byla v neděli rozcvička...:o) Po rozcvičce snídaně a pak měl Pepa (Joe, Hombre) hru. Měli jsme najít co nejvíc souřadnic rozhledu. A aby to nebylo tak lehký, tak nás tam chytali příšery (Micka, Pavla a Teo) , který nás šatkovali a Teo nás chytal. Když jsme vytáhli nějakou příšeru, tak nám dala jednu kožešinu. Po hře následovalo velké balení a uklízemí. Když bylo uklizený, tak se vyšlo směr Nedvědice. Cesta probíhala rychle, když jsme dorzili do Nedvědice, tak jsme nasedli do vlaku a jeli do Města. Ve vlaku se nám Mako pokoušela vysvětlit jak mluví inteligentně (že nemluví nesmysly) , ale ukázalo se že to není pravda. Hned při prví větěs se prokecla :o) a taky jsme chytaly s Mako a Marťanem pěkný záchvaty smíchu, taky jsme podle toho dopadly. Pěkně nás bolela pusa a břicho. Po přijetí do města jsme ještě odhlasovali název výpravy, kterej je Výprava do neznáma. No a pak se šlo domů a na sqasch, viď Micko.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít