Mezi studenty byl velmi oblíben pro vstřícný postoj k nim a pro své inspirativní myšlení. Byl nadaným fotografem, filmařem a jako řemeslně zručný sám postavil osmimetrovou plachetnici, se kterou doplul po Dunaji do Černého moře. Na reálce založil tzv. Masarykovu leteckou ligu, kde se studenty a dalšími zájemci postavil a na Bednářovci zalétal větroň Skaut 1937. V letech 1937 – 1948 byl vedoucím novoměstských skautů. Ti pod jeho vedením přestavěli v roce 1939 dřevěnou chatu Mercedesku na novou zděnou. Ihned po osvobození, v červenci 1945, organizuje se skauty pracovní žňový tábor a také obnovení Mercedesky zdevastované během války Hitlerjugend. Po „Vítězném únoru“ v roce 1948 musel z novoměstské reálky odejít a to pro svůj zásadový postoj, který se neslučoval s novou přestavbou školství. Dojížděl učit do Havlíčkova Brodu na Průmyslovou školu stavební a od roku 1956 působil na Průmyslové škole strojní ve Žďáře nad Sázavou. 25. června 1966 umírá. Velkou oporou v životě mu byla jeho paní, učitelka Jarmila Puchýřová. Obě jejich děti s rodinami žijí v Kanadě.
Profesor Puchýř zůstal vždy věrný svému mladému pohledu na svět. Odkaz jeho pojetí života je aktuální i v současné době a zasluhuje si pozornost.
Živý odkaz profesora Jaroslava Puchýře
Narodil se dne 27. května 1905 v Novém Městě na Moravě a zde také vychodil Obecnou školu i Státní čs. Reálku. Po absolvování Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně působil na Státním reálném gymnáziu v Chustu na Podkarpatské Rusi jako profesor zeměpisu a tělocviku. Později rozšířil svou aprobaci dálkovým studiem chemie. Po pěti letech je přeložen na reálku do Nového Města na Moravě, kde vyučuje v letech 1937 – 1952.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít