Cesta začínala klasicky na vlakáči, kde se nás sešlo téměř čtyřicet a byl div, že se v průběhů těch 5 přestupů nikdo a nic neztratilo. Až na pár napomenutí se tento kolos vymotal ze spárů Českých drah a zamířil směr Terezino údolí. Miky ještě provokativně nechal odjet před nosem autobus, který by tu šesti kilometrovou cestu značně zkrátil, ale nejsme žádné padavky, ne? No na tohle téma by holky rády a dlouho diskutovaly, takže to nebudeme rozvíjet.
Po klasickém obsazení obou srubů – kluci Švýcarák jedna, holky Švýcarák dvě, bylo nutné natahat z okolí trochu dřeva. Oba sruby sice s ústředním topením, ale když není co do kotlů, tak je to na nic. Dřeva se natahala spousta, tak snad zítra zvládneme dořezat to co se dnes nestihlo. Za to je v obou srubek příjemné teplíčko.
Z mírumilovné práce nás vytrhl přepad elfů Scoia´tael. Nedivím se, že lidi nesnáší – po tom co oni na tomto světě vše vybudovali a vystavěli, být odsunuti na vedlejší kolej a stát se nižším živočišným druhem… Takže oddíl s nimi musel bojovat, nebýt sraženi na zem ani kolena a propašovat z jednoho srubu do druhého část svých osobních věcí. Tahle zábava jim vydržela docela dlouho, prakticky až do večeře, ke které Miky s holkama ukuchtil Mexickou polévku.
Protože se při večeři nemohli někteří vejít do kůže a já začínal chraptět, dali si ukecaní vyvolení pár běhů pod stráň a zpět a byl klídek.
Povečeřový klid moc dlouho netrval a oddíl vyráží do tmy za dalšími dobrodružstvími. Terezino údolí skrývá mnoho tajemných a zastrčených míst, které je možné využít na hry při kterých se člověku tají dech… Tak necháme oddíl v temné lesní samotě propadat se do sněhu a co je tam mimo teplé zdi srubu čekalo vám dopovím zítra.
Když shrnu dnešek, tak úspěchem je že všichni v pořádku dorazili, ubytovali jsme se, rozchodili kamna a sehnali dřevo, které se zdálo být největším problémem. Zima zatím velká není, pár stupňů pod nulou, sněhu tak 40 cm, rozhodně ne jako u nás. Úrazy zatím žádné, jen jsem zíral kolik lidí je nachlazených a v takovém stavu jede na tábor. Ale my je tady vyléčíme :).
Zdravíme všechny čtenáře a těšíme se že zachováte přízeň i pro dny další…
1. táborový den-neděle
Rok se s rokem sešel, sice to není moc originální začátek popisu prvního dne na zimním táboře oddílu, ale je to tak. Jarní prázdniny automaticky znamenají pro člena oddílu Naděje velké dobrodružství – tábor. Dva poslední roky jsme byli nedaleko města pod Drátníkem, ale možná i proto že letos je to poslední zimní tábor pro spoustu „staroušů“ z oddílu, jsme se opět vrátili na starý dobrý Švýcarek v Novohradských horách. Velká alpská stráň na jejímž kopci, v malém lesíku jsou dva sruby má pro nás příchuť dobrodružství a nostalgických vzpomínek.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít