okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 11. 2. 2006
článek číslo 415
autor: Terezka

 

R+R na Rabuňce aneb "Ha ha ha ha"

Po dlouhé době se kmen rozhodl na další výpravu vyrazit opět na starou známou Rabuňku...
Sraz na autobusovém nádraží stihli naštěstí všichni, kteří to měli v plánu, ale musím říct, že sem čekala trochu víc odvážných mužů, protože Kajman byl jediným zástupcem silného pohlaví.

Takže s místem v autobuse nebyl žádný problém,neboť nás bylo jenom pět,navíc byly pololetní prázdniny, takže autobus opravdu nepraskal ve švech. Cesta do Věcova proběhla celkem v klidu, ani nám nebylo na těch zadních sedadlech moc špatně... ve Věcově se potvrdilo pravidlo, že chlapi jsou mnohem víc zvědaví, než ženský - pan řidič se nás hned pohotově zeptal, jestli jedeme na ekologickou farmu mezi ovečky a když se dozvěděl, že míříme na Rabuňku ke Štarkovu, ani se nedivím, že nás litoval.

Ještě v týdnu nás oddíloví ujišťovali, že cesta nahoru je prošlapaná od minulého týdne, kdy oddíl krapet bloudil po Vysočině... tak sme si rochnili ve stopě vyjeté od traktoru, jenže na křižovatce nad vodojemem stopa končila a tak jsme se vybavení boby a hlavně návleky (teda jak kdo, někdo si třeba vzal jen jeden, viď Čito) museli vydat nahoru plání k lesu... celkem slušnej záběr, ale netrvalo nám to ani moc dlouho, počítali jsme že k chalupě jsme dorazili asi po hodině a půl, což v případě, že se brodíte občas i po pás ve sněhu není zase tak špatný.

Teda počítáme do toho i trochu zdržení při dobývání dovnitř. Protože mrazy byly celkem tento týden kruté, trochu zamrzly dveře, takže jsme museli doslova dlabat led, ale podařilo se a my mohli dovnitř, kde na slabé povahy typu Áňa a Čita čekalo překvapení v podobě myšek chycených do pastiček... ale nakonec sme je přesvědčili, že jsou opravdu mrtvé, takže se nemusí bát.

Mrazy byly opravdu kruté, a tak není divu, že nám pára od pusy šla ještě tři hodiny po zatopení, pití čaje, uvařeného z nepitný vody (zkrátka někdo z nás bude mít v těle krapet víc železa, ale rezavého), to sme však zjistili až příští ráno. A tak jsme nelenili a zatopili i ve vedlejším pokoji, kde jsme skoro všichni i nocovali... zabalili jsme se hezky do spacáků a hráli osadníky. Po pár hodinách dorazili i oddíloví, kteří dneska měli oddílovku a pak se vydali posledním autobusem, a pak ještě večer dorazil i Tesák, který nám po chvíli oznámil, že trubky jsou zamrzlý a tak nepoteče voda nikde jinde než ve sklepě... teda pokud to nerozmrzne, jako že to nerozmrzlo, takže to bylo dobrodrůžo.

Ani to netrvalo dlouho, a my se pomalu chystali do postýlek, kdy většina se vešla do 1 pokoje, Tesák do kuchyně a Císko s Vaříkem, jako železní muži, nocovali v "chlívě", kde si nezatopili a tak ráno pobyli asi pár ledních medvědů.

Po snídani jsme pařili osadníky, teda Císi s Vaříkem trochu s jinými pravidly (chrápali na celou chalupu), zopakovali jsme trochu pravidla domina a po obědě jsme se rozhodli trochu vyvětrat, zahráli jsme si asi 3 hry frisbee (nevím jestli se to takhle píše), zkrátka faraufa s oficiálními pravidly, takže si asi dovedete představit, jak jsme po těch třech "mačích" vypadali (někteří z nás byli prostě dost vyfluslí) a tak se šlo bobovat. Teda jak kdo, někdo raději zašel dovnitř trochu se usušit a na "sjezdovce" za chalupou mezitím vzniklo bobové koryto, kde teda Čita nedojela ani jednou až dolů, ale sranda byla.

Po převleční mokrých svršků se nám předvedl přední taneční mistr Císko Harapes, totiž Císi neměl na převlečení nic jiného, než obtažený skoro elasťáky.

No a pak sme zapařili osadníky, teď už i Císim a Vaříkem a pak Císko přišel se zcela netradičním programem, vyráběli jsme zmrzlinu - hlavní ingrediencí byl tvaroh a pak různé příchutě... no a pak se dala ztuhnout do sněhu, aby ji mohl Císi každých 20 minut kontrolovat a aby se přesvědčil, že ještě opravdu neztuhla...

Ještě před tím, než se Císko pustil do výroby večeře si Áňa s Eliškou a Čitou zahrály schovku, ale nejvíc se u toho bavilo obecenstvo okolo, například viset za ruce a nohy zespod stolu je opravdu originální, ale upozornění - nejde to moc dlouho vydržet... nebo když si Císko s Áňou myslí, že když si vymění oblečení, tak že je Čita vůbec nepozná, taky nevyšlo.

Pak sme snědli tu výbornou večeři, takže Císiho doporučuju do kuchyně, ale stejně zbylo asi půl hrnce těstovin, protože nevyšel tvaroh, takže nikdo po holých netoužil.

Už si ani moc nepamatuju, co se dělo po večeři, ale tuším, že sme konečně ochutnali trochu zmrzlou zmrzlinu, teda ztuhlá byla jen na povrchu, ale dobrá, pak někdo hrál piškvorky a někdo zase osadníky, a protože sme chtěli stihnout ranní bus z Věcova i s úklidem a to znamenalo vstávat v 7 hodin, tak se šlo i poměrně brzo spát...

Ráno bylo pro někoho dost náročný a brzké vstávání nepříjemný, ale nakonec se podařilo vstát všem, rychle se sbalit, nasnídat a pokud možno nějak uklidit. Netrvalo to dlouho, takže byl čas ochutnat už úplně zmrzlou zmrzlinu :-) ale nebyla nějak chuť do sebe při -19°C cpát zmrzlinu a tak se rozhodlo, že ji tam necháme Matýskovi:-).

Následovala cesta zpět a to tou samou trasou, kterou šla první skupina nahoru, pač oddíloví to prý nějak podivně obcházeli vyšlapanou cestou od oddílu a tak nám to netrvalo ani moc dlouho, někdo se dokonce svezl na bobech... takže čekání na bus ve vesnici trvalo dlouho, Áňu do toho všeho chytila "velká" a když se schovala, z kopce sjížděl autobus, takže to měla ještě s vyšším adrenalinem... ale do města sme dorazili všichni snad v pořádku a tak nezbývá, než poděkovat za ubytování, za účast a na příští kmenovce vynadat všem, co s námi nevyrazili.. .ale aspoň sme měli všechny postele pro sebe:-).
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít