 |
|
 |
|
Tentokrát to vyšlo na mě, abych vám napsala něco o vůdcovském kurzu, který v současné době probíhá. Tak tedy... . I letos se našlo v našem středisku několik odvážlivců (bláznů), kteří si troufnou na vůdcovské zkoušky. Cesta k nim není zrovna jednoduchá. To musíte nejdřív úspěšně absolvovat zdravotnický kurz, potom napsat čekatelskou práci a složit čekatelské zkoušky. Pak teprve stojíte před branami zkoušky vůdcovské, spojené samozřejmě s vůdcovskou prací. A aby toho nebylo málo, vymysleli si letos kdesi nahoře, že zavedou vůdcovský kurz (to aby se zvýšily naše šance na úspěšné složení - pozn. red.). A tak pro úspěšné zvládnutí posledně jmenovaných zkoušek je vhodné absolvovat přednáškový maratón. Pro tu čtveřici nadšenců (a abych nemluvila pořád o neurčitých lidech, tak to jsou Miky, Zdeny, Pubu a já) začal tento kurz v desátém měsíci loňského roku a potrvá do konce února, kdy vyvrcholí všemi očekávanou a výše zmiňovanou zkouškou. Možná by vás mohlo zajímat, co se na takovém vůdcovském kurzu dělá a pokud vás to nezajímá, prostě těch několik následujících řádků přeskočte. Tak hlavní část kurzu tvoří přednášky, semináře, diskuse (no prostě, říkejte si tomu jak chce) zkrátka povídání o různých otázkách spojených ze skautingem. Prostě hromada zajímavých věcí hlavně z praxe. A protože přednášek je mnoho a času málo, našel se jeden lednový víkend, který byl celý plně věnován přípravě snad budoucích vůdců. A tak jsme se sešli se svými vůdci v klubovně vodních skautů ve Žďáře, kde se do nás snažili dostat, co se dalo. Ale abyste si nemysleli, že jsme jen seděli a diskutovali, musím dodat, že občas jsme vyrazili ven na tzv. fitku - termín ze žďárského slangu znamenající přestávku na vyblbnutí. A jelikož se na dvorku "vodáckého klubovního areálu" vytvořila klouzačka (za ochotného přispění mnoha dobrovolníků), bylo o náplň fitek postaráno. Pro zpestření se ještě vytáhl míč a hrála se taková divná hra, kterou Zdeny důvěrně nazval fotbálek. Co se týče myšlenkové náplně kurzu, zaujala mě myšlenka z jedné prosincové přednášky, kterou dal dohromady Kočkec (vůdce brněnských skautů) a to: "Jste ve věku, kterým se musíte prokecat", takže až vám bude někdo vyčítat přílišnou upovídanost, můžete se ohradit, že na to máte věk. A ještě jednu myšlenku na závěr, kterou jsem si z vůdcovského víkendu odvezla a kterou bych se chtěla rozloučit. Neměli bychom člověka odsuzovat za to, jaký je, ale naopak si jej vážit, protože každý z nás je originální a neopakovatelný a má něco co ti druzí nemají (třeba maskáče - pozn. red.). Naučme se tuto vzácnost u druhých hledat. Veronika P.S: Verča skromně neuvedla výsledek závěrečného mistrovského utkání ve "fotbálku". Ve kterém proti sobě nastoupily výběry ze žďárského kmene Norio a našich Nocon & Nonpa. Říkám si, proč tajit výsledek, když jsme vyhráli. Nejenže jsme splnili oblíbenou taktiku, dát alespoň o jeden gól víc než soupeř (skončilo to 2:3), ale my jsme dokonce tuto taktiku zdokonalili o pravidlo mít na hřišti o jednoho hráče víc než soupeř. Naším pátým (nezaměňovat s pátým kolem u vozu, prosím) nebyl nikdo jiný než Monti, ve kterém jsme objevili brankářský talent. A vítězství stálo za to, odměnou nám totiž bylo slyšet skautský suchozemský pozdrav, ke kterému mají vodáci takový odpor, "NAZDAR" ve sborovém podání vodáků. A ještě zmínka o jedné vymoženosti žďárské klubovny (která se stejně bude bourat). Snad pro upevnění vůdcovského sebevědomí a autority těch co se připravují na vůdcovské zkoušky, zde mají v jedné z kluboven instalován vypínač reagující na hlas. Ano skutečně stačí hlasitě zavolat třeba "světlo" a žárovka se rozsvítí, zvoláte "tma" a ona zhasne (na vysvětlenou: je vlastně jedno co řeknete, ale musíte to říct dostatečně nahlas). Můžu vám říct, je to pocit, když vás poslouchá i žárovka (spíš jen žárovka - pozn. red.). Chvíli jsem si přál mít tento vynález i v naší klubovně, ale při představě hlasového projevu vlčat, světlušek a skautů jsem si uvědomil, že by to nebylo světlo, ale maják. Tak ať raději zůstane při starém. Miky |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |