Bílý štít
ZIMNÍ POHÁDKA
MIKY
Okénko - titulní stránka


     Je ti teplo děvče? Vzpomněli byste si, kde jste už tuto otázku slyšeli? No jasně je to z pěkné zimní pohádky Mrazík a většina z vás asi zná osudy švarného jinocha Ivana, který se za štěstím a za nevěstou do světa vydal.
     My roveři jsme se rozhodli, že prožijeme také "zimní pohádku". No co, švarní jinoši jsme, nevěstu jsem sice nehledali, ale štěstí to jo a tak jsem se vydali do světa jen kousíček a sice do Podolí, kde jsme chtěli být společně při posledním východu a západu slunce v roce 1995. A co bychom odpověděli my, kdyby se nás děda Mráz po několikerém oběhnutí tee-pee zeptal: "Je ti teplo děvče?" Asi bychom zkombinovali odpověď Nastěnky i Marfuši a se zamrzlým úsměvem na tváři odvětili: "Ne, dědečku Mrazíčku, nohy i ruce mi mrznou a oči mám plné kouře, ale jinak je mi dobře a pro pó (nevím sice co "a pro pó" znamená, ale zní to dobře ne?) nejsem děvče, ale Nocon, čili chlap(ec). I když Bacinovi by to stejně nevěřil, protože i pan Šabart v něm poznal děvče a nazval ho kuchařkou. Ale opustím už dědu Mráze (no spíš jen toho dědu, protože mráz nás bude provázet po celou dobu) a alespoň trochu a nedokonale vám popíši jak ta naše roverská "zimní pohádka" vypadala. Abych vám trochu víc přiblížil atmosféru a abyste si mohli představit, jak my jsme si to představovali a potom i zažili, vypůjčím si kousek ze slov Tagajutaha z kmene Otyokwa (Wampum Neskenonu č.5/XX). Tak se tedy teple oblečte, abyste nenastydli a dejte se do čtení:
     "Troška sněhové krusty a až na kůži pronikající ledový vítr. Měsíční svit odrážející jas krystalů jako v ledu zakleté světlušky. Mrazivý dech zimy. Jasný kužel tee-pee. Teplo ohně a pocit sounáležitosti s blízkými v kruhu, kterým zní v nitru tatáž tónina. Nás netáhne do shluku jen plápolající oheň, ale i vnitřní žár kotvící v srdcích."
     Na cestu se nás vydalo osm (sedm statečnejch a já). Cestu na Podolí, kde jsme chtěli "rozbít tábor" jsme překonali ve třech skupinách. První lyžaři Piškot a Štěpán jeli jak už jejich název napovídá na lyžích. Druzí - bobaři - Zdeny, Black, Pudil, Kajman a Pája.
     Ti, jak jejich název vůbec nenapovídá šli pěšky, ale táhli za sebou boby, no a zbejvám já čistokrevnej pěšák bez bobů.
     Tábořiště nás přivítalo opravdu mile. Bylo jasno, sluníčko se na nás přímo smálo, sníh se krásně třpytil (to jen potvrzuje přísloví "není všechno zlato co se třpytí" může to být totiž i sníh) polozamrzlý potok nám zpíval písničku, kterou s námi poslouchal i střízlík obecný, poletující kolem a rampouchy rostly "jako" z vody.
     Nejdříve jsme se pustili do stavby tee-pee pod jehož plátěnou střechou hodláme prožít 3 noci. Ve stavbě nás posiluje vzpomínka na výroky ostatních, že jsme blázni, že si to představujeme jako Hurvínci válku a že stejně zmrzneme. Tee-pee se povedlo na první pokus, lezení do koruny se tentokráte zhostil Piškot. A protože jak si kdo ustele tak si i lehne, dali jsme se do přípravy ležení. Na růžích jsme sice ustláno neměli, ale smrkový chvojí taky není špatný. A pak jsme se všichni sešli kolem ohniště a pokusili se zapálit oheň, od kterého jsme si slibovali tolik očekávané teplo, a jako u správných skautů nám už nejméně po desáté sirce oheň vesele plápolal (byl to však silný kuřák). Zbývalo už jen sehnat vodu, s kterou jsme se zde setkávali převážně ve skupenství pevném čili ledovém. Kapalnou vodu a pitnou k tomu nám poskytla moc hodná paní Sedláková (chození pro vodu mělo tu další výhodu, že jste pobyli ňákou tu chvíli u krásně roztopených kamen). Večer se ještě tvrdě bobovalo, což je činnost, kterou jsme provozovali po všechny dny a rádi. A nakonec čteme z kroniky, několik Jepičích okamžiků se Stanislavem Vodičkou a přání dobré a teplé noci, po kterém se každý zachumlal do všeho co měl po ruce. Zapomněl jsem vlastně ještě představit členy z naší party. Jsou to: Pudilův trhač pes Vendul a Blackův lachtano-tuleň Olda.
     V noci byly dva zajímavý momenty. První to, když si Kajman vzpomněl, že ve srubu je topic (pitivo) po chvíli se vrátil a měl plné ruce ledového topicového sněhu a tak nám nabídl. No co lepší topic v hrsti než na střeše, ne? Druhý moment už byl méně zajímavý. Došlo totiž dřevo a tak pro něj došli Štěpán se Zdenym. Jinak řezání dřeva bylo na programu ve dne v noci. Pila a sekera, která je z toho celá polámaná by mohly vyprávět.
     Nebudu popisovat všechno co jsme dělali, a tak aspoň to hlavní. Třeba bobování. Vozidel, čili bobů jsme měli osm a hned na začátku musím předeslat, že ani jedny nepřežily, ale frčelo to, to zase jo, hlavně při sjíždění z Hrádku. (pokud se vám ovšem do cesty nepostavil strom nebo pařez, že Pudile).
     V sobotu odpoledne jsme se vydali na návštěvu Zubrštejna. Na cestě jsme se pořádně vybavili, protože jsme si chtěli zasportovat, konkrétně zahrát hockey, na rybníku, kde se v létě koupeme. Kde ale vzít hokejky a puk? Nakonec stejně dobře posloužily odřezky z prken a místo puku konzerva paštiky. O tom, že hokej je opravdu tvrdá chlapská hra se na vlastní kůži (nebo spíš na vlastní nos) přesvědčil Zdeny, kterého nechtě zasáhlo Pájovo prkno. Zdeny se vzpamatoval a my se na táborové louce sesedli kolem fiktivního ohně, který fiktivně hořel ve fiktivním tee-pee, které zde stálo v létě.
     Krátce se ještě zmíním o teplu (vlastně zimě), které bylo v tee-pee. Utěšovali jsme se, že místy je zde až 1000 0C (v ohništi), teploměr nám hned druhý den naštěstí prasknul, ale jednu chvíli se na něm teplota vyšplhala nad 0C (možná to bude tím, že na něm Piškot seděl).
     V neděli v 15.20 Kajman navrhl, abychom do ohně pořádně naložili, aby se teplota zvýšila, protože v 15.30 čekal příjezd rodičů a ti by ho prý už příště nemuseli pustit... .
     No a nakonec ilustrativní výrok pana Rusňáka: "Mamce řeknu pravdu, ale babičce aspoň o 10 0C víc".
     Měli jsme také několik návštěv zejména pana Rusňáka, který nás vždy potěšil teplým čajem a něčím na zub, za což mu patří dík. Ale mě se nejvíc líbila jeho silvestrovská návštěva, kdy před týpím začal zpívat "Nás bylo sedm romantiků", nás bylo 11. A další návštěva přijela v neděli odpoledne a sice Pepa s Kubou, Dejsinou a rangers (Zuzka, Květa, Radka). Holky si s námi zabobovaly a s Pepou jsme si dobře popovídali, zkrátka jejich návštěva nás potěšila.
     Silvestrovský večer vám přiblížím jen heslovitě, slova vám stejně moc neřeknou, to musíte zkrátka prožít a to vám také ze srdce přeju. Tak tedy přijeli i Peťa s Potym, takže bylo zase plno smíchu. Silvestrovské stupido, vzpomínám na starý dobrý časy prožité na tomto místě (např. rušení přesunuté hlídky) odpočítávání posledních sekund roku a po té čtyřkolový přípitek "dobrou vodou" (získanou z "dobrého ledu"). Piškotův a Zdenyho ohňostroj, výšlap na Hrádek i půlnoční bobování, prostě řečeno jedním slovem krása a štěstí. A co popřát nakonec? Většinou se na Silvestra přeje do nového roku a tak se ani já nebudu lišit. Tak přeji všem světlluškám, vlčatům, skautkám, skautům, rangers, roverům, vůdkyním, vůdcům a vlastně úplně všem lidem, aby jim bylo stále teplo a aby to Teplo a Světlo roznášeli všude kolem sebe.
Miky

  zpět na titulní stranu  

  na index článků