Bílý štít
TÁBOR U TŘÍ JEZER
MARŤA, BÁRA
Okénko - titulní stránka

DRUHÁ NOČNÍ HRA - OBĚŤ PRO MANNITOUA

     Ve čtvrtek večer, jakmile Mládě dočetl legendu na dobrou noc, nám sdělil, co máme dělat.
     Hned jsme se vydali hledat. Došli jsme k prostřednímu rybníku a uviděli lehátko (na vodě) a na něm zprávu. Brácha se odhodlal do vody pro lehátko vlézt a zprávu nám donesl. V ní bylo napsáno, že se máme vydat opačným směrem, než je naše tábořiště.
     Bohužel většina z nás to nepochopila a tak jsme šli místo k dolnímu rybníku k hornímu.
     Naštěstí jsme se po delší době obrátili a spěchali zpátky. U dolního rybníka byla zpráva, že se máme vydat na sever za světlem. Podle mě jsme šli dobře, ale světlo bylo na druhé straně.
     U světla jsme se dozvěděli, že máme projít štolou. Štola byla plná vody a tak jsme si poprvé nabrali do bot. Vylezli jsme ze štoly zpátky na silnici a najednou jsme spatřili světlo. Hned jsme vyrazili za ním.
     Došli jsme k posedu a uviděli další zprávu. Odbila půlnoc a byl pátek. Ve zprávě bylo, že se máme vydat mokřinou po naší pravé ruce.
     Ti, kdo měli ještě v botách sucho a neměli gumáky, tak na konci mokřiny měli již v botách rybníček jako ostatní. Pak jsme šli tak pět minut asi metr vysokou trávou, kde jsem ztratila šátek. Naštěstí tráva brzy skončila. Chvíli jsme beznadějně bloudili, blikali baterkama a řvali.
     Pak na nás ale někdo zapískal a my jsme se vydali za hlasem. Za chvíli jsme uviděli plechový baráček a na něm svíčku.
     U baráčku stála mlčenlivá indiánka (Verča) a ta nám za 200 dřepů prozradila kudy dál. Podle očekávání, jsme se dostali k hornímu rybníku. Tam nás čekal indián, který nám řekl, že tesáky máme dát do krabičky, která je asi 10 metrů k jezu.
     Honza se vydal hledat a asi šlápl do vosího hnízda a štíplo ho šest vos.
     Pak jsme nakonec tu krabičku našli, dali do ní tesáky a šli zpět do tábora. Tam nám dali napít čaje a šlo se spát.

Napsala Marťa


     Večerní hra byla na začátku hezká, ale pak už ne, protože nám dali za úkol, abysme šli k rybníku a tak jsme šli a našli různé věci, ale pak šel Luky do rybníka pro lehátko a svíčku, ve které byla uložena zpráva o tom co jsme museli udělat, to jsme udělali.
     Po cestě se Martě ztratil šátek a pak jsme procházeli mokřinou a já měla mokré boty a pak nás potkala indiánka. Ta nám řekla kudy dál, ale aby nám to řekla, tak jsme museli udělat 200 dřepů. Na každého vyšlo 20.

Napsala Bára

  zpět na titulní stranu  

  na index článků