MĚSTSKÁ HRA TESÁK, MIMČO, ZUZKA

Když se scházíme v klubovně na tuto akci, je očekávání, co se bude na této akci dít, spíše na straně těch starších z oddílu, protože ti už vědí, že každoroční listopadová městská hra zahajuje celoroční hru.      A místo toho jsou v klubovně srovnané židle do řad před televizí. Programoví oznamují malé zdržení a tak se podíváme na film z letního tábora. Je to samozřejmě premiéra. Takže film z Tábora koloček.      Ale hned v úvodním střihu televize začíná blbnout a na obrazovce se objevuje místnost vybavená pouze koberci, rákosem a proutěným košem. Z malých dvířek překrytých hadrem však již vylézá muž. Je oblečen v červený, dlouhý oblek. Z obličeje není mnoho vidět, protože ho překrývjí dlouhé šedivé vlasy a vousy. Přichází s holí v ruce a usedá na zem. Chvíli jenom sedí, ale pak na nás promluví.      Představuje se jako nepálský král Ašóka. Tvrdí, že ví něco, co my nevíme a že naše duše nenaleznou klid, dokud ho nenalezneme a nepromluvíme s ním. Můžeme ho prý najít pomocí pěti jeho služebníků. Jmenují se Gurkové a Ašóka nám na chvíli umožňuje vidět jejich očima. Tím se dozvídáme, kde jsou. Od nich můžeme získat pět nápověd s nimiž můžeme nastavit diagram tak, aby nám ukázal, kde na nás Ašóka čeká. Diagram však taky ještě nemáme, a tak hned, jak Ašóka zmizí z obrazovky, vyklízíme klubovnu a jdeme ho hledat na atleťák.      Po nějaké době Míra nalézá diagram pod krytem doskočiště výšky a tak rychle vrazíme do klubovny.      A teď už každý sám. Najít a chytit pět Gurků a opsat nápovědy. Gurkové na nás čekají na parkovišti u autobusáku, v oboře, u katolického kostela, u čepu Cihelňáku a u evangelického hřbitova. Bránit se nemohou, ale utíkat ano. A že jim to jde.      Mám všech pět nápověd a valím do klubovny. Chvíli mi trvá, než vůbec pochopím, jak je mám vlastně použít. Za chvíli ale zjistím, že místo, které hledám se nachází na křižovatce pod Jelení skalkou. Taková dálka. No co, poběžím. Po cestě nikoho nepotkávám, až na oné křižovatce někdo je. Chvilku se vydýchávám a pozdravím. On mě taky a prý co tu dělám. No a já, že hledám Ašóku. On pochopí a pošle mě po cestě nahoru a dál po svíčkách. Byl to asi nějaký strážce.      Jdu tedy po cestě nahoru a potom odbočuji doprava za září svíčky. A potom dál a dál, až uvidím větší záři. Prodřu se ještě posledním pásem smrků a stojím před Ašókou.      Jeho vzhled a oblečení se nezměnily, ale působí jinak než na obrazovce. Všude okolo něj září malá světla a před ním plápolá velký oheň.      Vyzve mě, abych předstoupil. Učiním tak a on se ptá, proč jej hledám. Nedokážu odpovědět. Žádá mě, abych zavřel oči a když poslechnu, čmárá mi něco prstem po obličeji, ale nevím co. Potom mě posílá dozadu podél skály k ohni. Tam usedám a mlčky čekám na další příchozí.      Trvá to docela dlouho, ale když dojde i Púča, přijde za námi Ašóka. Vyhlašuje výsledky prvního bodování jednotlivců do hry a hlavně prozrazuje slova NELA ALBA.      Pak se s námi rozloučí a odchází. My také, ale na opačnou stranu - rovnou domů. A o slovech NELA ALBA už někdo jiný.

Tesák

Proč jsme šli za Ašókem?      Na městské hře jsme dostali od krále Ašóky úkol, aby sme napsali, proč jsme k němu přišli. Přemýšleli jsme v jeho sídle u planoucího ohně.      Přišli jsme na to, že to on si nás zavolal a poslal na pět míst, aby jsme zjistili, kde se nachází. Šli jsme k němu, k Jelení skalce, ke které nás pustil jeho strážce. Král Ašóka nám namaloval obličej.      Až všichni došli, objevil se s planoucím ohněm a jeho strážce přečetl, kdo a jak se umístil v bodování. Nakonec jsme se s naším dlouhovousím králem, který nás nazval bídnými červy, rozloučili.

Duo

Na co jsem myslela, když jsem seděla u Ašókova ohně!?      U Ašókova ohně jsem myslela na spoustu věcí. Např.: co zase budeme dělat v pondělí ve škole, co na mě čeká doma dobrého k jídlu, co dělá Čiky a proč tady není, kdy příjdou ostatní, atd.      Nakonec jsem si vzpomněla, proč tady vlastně sedím a proč jsme vlastně přišli za Ašókem. To asi nikdo z nás nevěděl. Ale naštěstí nám to řekl on sám, protože on umí číst v naší mysli. Víte, proč jsme přišli? Ne?      No protože nám řekl bodování za poslední měsíc. To on nemohl napsat na nástěnku a netahat nás blátem a vodou a aby toho ještě nebylo málo, tak ještě jsme se, my chudinky, mále uběhaly k smrti. Ale naštěstí to vše dobře dopadlo a myslím si, že to bylo nejlepší ohlášení bodování ze všech.

Mimčo

Mám napsat, co jsem si myslela u ohně na Městský hře. Jo?      Já jsem si převážně povídala s Eliškou, ale blesklo mi hlavou, proč jsme měli takovou práci s tím, abychom se setkali s Ašókou.      Pomoc od nás asi nepotřebuje, protože to by si nás vyhledal sám a řekl by nám to hned. Možná má nějaké nepřátele, ani bych se nedivila, když nám říká „bídní červi." A jestli tak říká všem, tak asi nemá moc kamarádů. A on má přece velké království, nebo ne?      A dal nám ještě ten papír co má Jíťa u sebe. Na kterém zatím nevíme, co je. Třebas je tam mapa nebo tak něco. A nebo potřebujeme my něco od něho. Ne, to je blbost.      A taky nám řekl, jak dopadlo bodování z nástěnky. Možná s tím má něco společného, ne nevím.

Zuzka

zpět na titulní stranu

na index článků