okenko.jinak.cz -> www.okenko.org
Nacházíte se v archivu okénka, nové články a aktuální akce naleznete na nových stránkách!
okenko
Bily stit svetlusky vlcata nadeje rs a rg akce ventilacka

6. táborový den - sobota

Uf, tak tady to konečně máte: :)

Dobré ráno, malá reportérska odmlka je za námi – důvody Vám vysvětlila velice přesně Pavlínka z pracovního kruhu oddílu Naděje, takže díky jí za zaplnění této mezery:). A teď už je zase na mně, abych Vás odškodnil za dlouhé čekání.

Máme tu víkend – sobotní ráno k nám dorazila Ééééliška, která se bude na táboře prostřídávat se Zuzkou. A hned jí připadnul první program nazvaný barvířská dílna.

Ranní nástup byl poměrně štědrý – jako „manažer pro svátky, narozeniny a jiná táborová výročí“ jsem postupně před vůdce tábora předvedl jednotlivé Aničky, které dnes slavily svátek (naštěstí ranni chladno se dnes nekonalo) a ty obdržely nějaké ty dobroty a i rodiči vyrobené přání – to patřilo i Kristýnce, která také oslavila svůj svátek na táboře.
No a vrcholem těchto „oslav“ byl potom vynikající dort „made by paní Obrová“ – byl opravdu vynikající, takže se holky jen oblizovaly a navíc jsme to využili i pro ztížění zkoušky Tří orlích per pro Maky, která po úspěšném včerejším mlčení dnes absolvovala 24 hodinový půst jen o vodě na více způsobů (studená, vlažná, teplá.. :)). No prostě jsme Maky dělali chutě a smáli se jejím nápadům, ať jí kousek schováme :).
V barvířské dílně holky s Eliškou vyráběly batikovaná trička a dílo se jim dařilo a budete to moci posoudit na vlastní oči – jen ta časová náročnost! Vyrušovaly s tím i na zdravovědě! :).

Následný program byl opravdu legendový, protože stejně jako v pohádce o Abů Sírovi a Abů Kírovi se holky vydaly do „lázní“. V praxi to znamená, že se roztopila vojenská sprcha a holky byly postupně naháněny do zaplachtované „koupelny“ a do sprchy jim byla pumpována teplá voda – prostě lázně. To nám to potom krásně na tábořišti vonělo – ale netrvalo to pochopitelně dlouho :).
Průběžně s velkým mytí byl zdravovědný program v jídelně – zkoušeli jsme obvazovat odřeniná kolena s mastným hojivým polštářkem, který se teď na odřeniny doporučuje více než nějaké zásypy, obvazování kotníku, čištění ran atd. Holkám se dařilo a to i těm nejmenším, takže v jídelně panovala spokojenost. Doufejme, že to rychle nezapomenou a budou umět použít i doma nebo na rodinných výletech.

Jako poslední šel do lázní Džafar. Holky věděly ze včerejška od Šahrazády, že musíme získat jeho červenou šerpu, kterou nosí kolem pasu – a při koupeli na to byla ideální příležitost. Plán se podařil, ale to by nebyly holky – obzvlášť Bizi, Pávčice a Woody, na kterých se značně podepisuje blížíce se puberta – aby neprovedly nějakou lumpárnu – a tak nezůstalo jen u šerpy, ale Attymu, alias Džafarovi zmizely ze sprchy všechny věci. Nebýt pumpujícího, věrného služebníka Lakyho a jeho turbanu, nevím nevím, jak by to s Džafarem dopadlo.


Protože se konečně udělalo táborové počasí a sluníčko pálilo, byl první poobědový program v řece. A na řadu přišly stříkací pet-lahve. Holky vstoupily do řeky u mostku za kuchyní a snažili se nás – piráty – vytlačit výše po proudu, abychom nemohli chránit území s cennými rybami. V případě, že nás zasáhly, museli jsme postoupit o 5 kroků zpět proti proudu – to samé platilo pro ně. A jak to v řece vypadalo? Stříkalo se o sto šest, zakopávalo se o kameny a padalo do osvěžující řeky, ječelo se, střídavě podnikaly nečekané vypady členové jedné či druhé party. No a nakonec se to zvrhlo v chaotické stříkání a dovádění v řece – však uvidíte ve fotogalerii. Při boji jsme měli posilu v podobě Tesis a Mejši, kteří nás na den navštívili i s Matýskem.
Osobně za nejlepší část těchto bojů považuji okamžik, kdy jsme cákali na Maky stojící na břehu a ta couvala tak dlouho, až spadla do odpadovky s výborným borštěm z oběda :))).

Tohoto osvěžení a dobré nálady musel Atty využít a tak opět následoval program „prácička“ uklízelo se okolí tábora po hrách, dělalo se dřevo, prostě holky byly v plném nasazení.

Za to byly odměněny ještě jedním dnešním vstupem do řeky. Čekala nás plavba s lodičkama. Ty ale bylo nejdříve nutné vyrobit. Laky s Maky přinesli zásoby kůry z lesa, připravili polotovary a holky potom vytáhly vlastní nože a snažily se a snažily. Společnými silami jsme vyrobili takovou malou flotilku, každá Beruška si loďku vybavila vlajkou a téměř jsme mohli vyrazit do peřejí.
Ještě jsme samozřejmě loďky slavnostně a hlavně rychle pokřitili na nejrůznější jména.

Na Makyin povel loďky odstartovaly následovány svými majitelkami. Já osobně svou loď ztratil hned na začátku, tak jsem raději fotil nejrůznější pády do řeky :). Zase z toho byla samozřejmě spousta legrace a pořadí loděk u lávky nebylo zase až tak důležité ani v prvním ani v druhém kole.

Ale na večeři bylo poznat, že jsme dnes vydávali hodně energie nejen při těchto vodních bitvách – obložený chléb zmizel jak mávnutím kouzelného proutku.

Ještě jsme stihli návrat z pohádky, večerní nástup (kdy za celodenní pořádek ve stanu obdržel Ňufíka opět Atty – to se mu to udržuje pořádek – když se za celý den do stanu nedostane :) a pak se sesedli u ohně s trochou nervozity očekávali chvíle následující.
Holky totiž už od odpoledně věděli, že bude táborová soutěž ve zpívání a vybíraly písničky, plánovali s kým se spojí do skupinky, když si ve zpěvu moc nevěřily atd.

Konečně se podařilo rozdělat oheň :), zasedla přísná porota a mohlo se začít. Atty s Pepim fungovali an požádání jako hudební doprovod a této nabídky bylo hojně využito.

Zpíval každý a moc hezky – někdo to sice trošku kazil smíchem, který ho z nějakého důvodu přemohl, ale příjemný poslech to byl. Jak prohlásil Laky: „i já jsem poznal, že dobře zpívají“. To tedy platilo hlavně pro Michalku, protože – a to budu teď trochu předbíhat a potěším „Tachirovce :)“, se stala absolutním vítězem. Zpívala s takovým nadšením, úsměvy, hlasitě a tak procítěně, že nás to všechny naprosto dostalo. Písnička „Jdou, vojáci, jdou vojáci, jdou….“ tak zněla v hlavě snad všem ještě při usínání ve stanu a celý následující den – opravdu snad každý si ji pobrukoval. Tomu zpěvu prostě nechybělo srdíčko a bylo to znát.

Po ohni následoval tradiční večerní rituál - všichni přesunuli na létající koberec a všichni jsme si vyslechli Šahrazádinu pohádku o Sindibádovi, která byla námětem táborové výpravy – ale to ještě holky nevěděly…..

Zatímco se všichni zavrtávali do spacáčků, Bizi s Pávčicí se chystali na splnění poslední Kapky rosy. Měli prokázat svou odvahu. V hostnoucím večerním šeru vyrazili postupně po lesní cestě vedoucí z tábora podél potoka do tmavého lesa. Bylo to asi 600 metrů k rozsvícené lucerně na kameni, kde si mohli otisknout razítko potvrzující složení zkoušky.
Pávčici jsem potkal, když jsem se vracel z instalace lucerny – přitištěn ke stromu jsem sledoval jak kolem proběhal suveréně jako buldozer, bez známek zaváhání a strachu. Spíš jsem tedy tušil obrys postavy, protože tma už byla pořádná a jakékoliv světlo bylo zakázané – po cestě se nadalo zabloudit.
Nevím jak na tom byla Bizi, protože při seskakování z koberce po konci pohádky ji pěkně vyděsil Pepi, který v černém hábitu s dvěma červenými čelovkami místo očí vypadal jako nějaký příznak. Ale sebrala odvahu a slavnostně Vám všem můžeme oznámit, že holky vše úspěšně splnily. Atty šel poté prověřit náročnost trasy a vrátil se po kolena od bláta :) – takže lehké to rozhodně nebylo.

Hlídku měla dnes Michalka s Kristýnkou společně s Maky. Ve srubu zatím probíhala dlouhá rada o zítřejší výpravě. Kdo jak s kým pojede, jaké věci se sbalí, kam a kdo přiveze autem oběd, večeři – kdo odveze věci ke Sklenskému rybníku – no prostě toho byla spousta a spát se šlo až po půlnoci.
Dobrou noc.

P.S. Kajman mě asi zabije za tu spoustu fotek, ale berte to jako malou kompenzaci odmlky. A kdo by také odolal a neuveřejnil je, že? Více jich bude opět co nejdříve ve fotogalrii - viz baner na této stránce.
Jedna z Aniček s dortem od maminky, který zbaštili všichni účastníci tábora. Mňam, to byla dobrota. Děkujeme.

Usměvavá Eliška přijela na druhou polovinu tábora.

Bitevní vřava.

Ta Bizi je ale kruťák, že? Přímý zásah.

Hra se zvrhla ve vodní bitku obrovských rozměrů :).

Osvěženi jsme se vrhli do práce.

Tomu říkám dělba práce :)

A tomu říkám nasazení :)

V půli tábora konečně vyzbyl čas na společné foto. Sluší nám to? :)

A hned po společné fotce, následoval odlet z pohádky.

Výroba loděk. Pája je šikulka.

Bizi je také šikulka - že si při vyrývání názvu neuřízla jazyk :))).

3, 2, 1, start! Lodičky můžou vyplout.

Vítězná Michalka zachycena při svém výkonu. Jestli se podaří a webmaster Kajman bude hodný, tak si budete moci ve fotogalerii stáhnout videosoubor s ukázkou jejího zpěvu :)

Předchozí:
Následující:
Zpět na hlavní článek
vytisknout autor: Zdeny vloženo: 28. 7. 2008 (Zdeny) 2223x nahoru

nove clanky

fotogalerie okenka facebook oddílu Nadeje

nase tipy


1995-2001


reklama

skauti Vsetin
dýchánek
korálky od Kajmanky
digifotky
ubytovani v KD

okenko


bleskovky

Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif
(07.11.2013) Šerif
Fotky z kol
jsou zde.
(11.07.2013) Vilík
Další beruščí fotky
Z čarodek a z pampeliškové družinovky.
(16.05.2013) Vilík
Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci.
(09.05.2013) Vilík
Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více
(29.04.2013) Teo

bily stit


info

OKÉNKO do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě
© všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz

podporují nás