okenko.jinak.cz -> www.okenko.org
Nacházíte se v archivu okénka, nové články a aktuální akce naleznete na nových stránkách!
okenko
Bily stit svetlusky vlcata nadeje rs a rg akce ventilacka

Křížem krážem Freárem

Je páteční únorové odpoledne, slunce nám svítí nad hlavou, a nebyli bychom to my, kdybychom tento pěkný víkend nevyužili k Výpravě. Tentokrát jsme se vydali do Přibyslavi. Je to takové menší město, asi jako to naše. Jsou tu nekonečně dlouhé ulice, a náměstí, kde je nespočet barů, ale co je pro nás hlavní, tak s krásnou přírodou okolo.

Sešli jsme se poměrně brzy - už v 1550. Naštěstí jsem se sbalila ve čtvrtek večer, a tak jsem to celkem stíhala. Sraz byl jako tradičně na vlakáči, ale každý kdo přišel, si nemohl nevšimnout mě a Aničky, protože jsme měly na hlavě papírové čepice. Samozřejmě jsme si je nevzaly jen tak pro zábavu, ale tento nepříjemný úkol na nás vymyslel Teo, a když se nás někdo zeptal co to máme na hlavě, tak jsme měly jen prostě říct: „jen tak“.
Přijeli jsme, urazili asi 200 metrů dlouhou cestu a byli na místě. Ve vytápěné Přibyslavské skautské klubovně. Na výpravu nás nejelo mnoho, a tak jsme se vešli do poměrně “malé“ místnosti s dřevěným obložením.
První program byl spíše do celoročky a to, že nám Tesák vysvětlil 3 bytosti, kterými se budeme moci stát. Bojovník, Moudrý a něco jako Kouzelník. Každý měl své výhody, jenže čím lepší výhoda, tím dražší, taky jsme se dozvěděli, že do zimáku si musíme jednu postavu vybrat, dát jí jméno, a ušít převlek. Byla také hra o penízky, a vyhlášení bodování. Horník, který právě večeřel se sněžným mužemho vyhrál.
A následovala další hra. Roveři zapálili Opium, my se chytli do kruhu, a přenesli jsme se na jedno místo. Vydali jsme se do města a naším úkolem bylo zjistit od 3 postav co nejvíce informací o cestě do Freáru (les ve kterém přebývá Vědma). Nejhorší ovšem bylo, že jsme měli získávat penízky, a jelikož byla už tma, a nikdo si nevzal čelovku, tak jsme na peníze (v podobě červených papírků) neviděli. Ty se poté záhadně objevili pod každou z lamp na náměstí. Teo a Míra nás chytali, nebo spíše pozorovali, a pokud se na nás dívali, tak jsme museli ztuhnout a nehýbat se. Sice jsme nevyhráli, ale tato hra nás všechny bavila.
Poté už nebyla žádná hra. Teo nám před spaním řekl, že jsou ideální podmínky pro přespání venku, ale jak jsme ráno zahlédli, dopadli by jsme jako sněhuláci s cukrovou polevou a červeným nosem.
Terka a Bára celou výpravu vařily, a tak v sobotu stávaly o 6, aby stihly připravit tak silnou česnekovou pomazánku, kterou jsem ještě nikdy nejedla! Bugi potom mluvila ze spaní a nikdo už neusl. Vsávali jsme o třičtvrtě na sedm. Všichni ještě v polospánku došli do jídelny na snídani a čaj. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: Rysi s námi a lišky s jeleny. Od Přibyslavi jsme jeli do Havlíčkova Brodu a odtud do Lípy. Z Lípy byl směr na Vysokou - vysoký kopec se sjezdovkou asi 6 km z Lípy. Jak proběhla cesta lišek a jelenů, to nevím. Naše cesta proběhla celkem dobře, dorazili jsme asi o půl 12. Po cestě jsme měli plnit nějaké úkoly, jeden z nich byl: vyrobte pro vědmu dárek. Nakonec to dopadlo tak, že jsem opletla věnec ze suché trávy a pak jsme ho ozdobily. Nejdřív to vypadalo jako vrabčí hnízdo, ale docela se to povedlo. Lišky udělaly štětku do záchodu a náušnice. Jeleni bumerang a rysi upletli něco jako koště, ale Budu potom vyrobil lipovou mačetu, takže nebylo pochyb o vítězi.
A už byl čas na oběd. Na nás čekalo naložené kuřecí maso s jak jinak než nedovařenou rýží. Náš způsob vaření byl trochu zvláštní. Hned jak jsme rozdělaly oheň, našly jsme jeden dlouhý klacek bez nějakých potvůrek, co by nám akorát v jídle zkazily chuť a kotlík jsme na něj zavěsili. Rýže se vařila asi půl hodiny. Dvě z nás (čtyř) musely klacek držet na obou stranách. Dvě zbývající buď míchaly z rýží, nebo hledaly dřevo a snažily se udržovat oheň. Když se rýže dovařila, byl čas na maso. Když jsme dovařily, tak jsme se pustily do jídla. Byl toho plný kotlík, a tak jsme se nebály, že by bylo málo.
Lišky si napíchly klacek na maso a opíkaly, vypadalo to asi jako maso roverů na výpravě do CHotěboře. Jeleni, rysi a roveři měli špekáčky, nebo jinak mouku s vodou
Když jsme se najedli, tak bylo něco jako poledňák (prostě mečování…..), po poledňáku následovala hra. Z ničeho nic k nám přiběhly vyverny (druh draků) a přeměnili dva naše členy - Áňu a Goofyho, Pavla nám poté řekla že musíme najít starou babičku. Ta nám vylíčila, že budeme muset uvařit lektvar a udělat tři kruhy v sobě z šišek. Tak jsme se do toho pustili. Vyverny nás mezitím začali mečovat, a nám nezbylo nic jiného než se bránit. Lektvar se úspěšně podařilo uvařit a teď už jen chytit a odvézt dvě vyverny- Aničku a Goofyho. Dalo nám to celkem zabrat, ale jak to bývá, tak se na nás usmálo štěstí a hru jsme vyhráli (nad vyvernama)
Teď jen uklidit louku a vydat se na 15 kyláků dlouhý pochod. Terka z Bárou šli už dříve, protože musely jít vařit večeři. Cesta nám neutíkala zrovna nejrychleji, a tak jsme si s Bugi představovaly že jsme v cukrárně a dáváme si kupu marcipánu, horkou čokoládu, indiánky, větrníky….Po cestě byl však ještě „Volchův hlas“ – každý si vylosoval zranění a zdraví mu ho museli ošetřit. Moc krve jsme neztratili, a tak jsme pokračovali dál, protože cesta před námi byla ještě dlouhá.
Na jednom místě jsme potkali Elfa, služebníka vědmy, který nám řekl, že musíme projít sedmi zkouškami, avšak dnes nás čekaly teprve tři první. Vylosovali jsme si papírek s číslem brány a na něm byl i úkol, který musíme v dané bráně splnit. Ve dvou případech se nám to povedlo, v jednom však ne.
Když jsme došli, byla večeře – Guláš. Následovalo zhodnocení programu s čepicemi, a jelikož jsme byli už ospalí a na přespání venku se stejně nikomu poté nechtělo, tak se spalo jen vevnitř.
Všichni se snaží usnout, a najednou k nám přijde Tesák. Dozvěděli jsme se, že půjdeme ven za vědmou a budeme jí muset obdarovat darem, co jsme si připravili, pokud se chceme dozvědět něco o krystalech z bílé koruny, kterou jako poslední vlastnil Tyr. Vědma stála hned u klubovny, a tak jsme nikam nemuseli chodit. Poté už nebylo těžké usnout a všichni spokojeně spali až do rána
Ráno nebyl budíček příliš brzy. Následovala možná i potřebná rozcvička pod vedením Meli.
Po ránu jsme byli po té cestě všichni ztuhlí, a tak rozcvička přišla vhod.
K snídani byla vánočka z nutelou a kakaem. Když jsme doplnili to, co jsme včera „spálili“,
Byli zase všichni plni energie a připraveni na další městskou hru. Byla pod časovým nátlakem tří minut, a tak nám nezbylo nic jiného, než běhat a běhat a běhat….
Další hra, tentokrát Tesákova byla sedací, její název byl Myšlenková mapa. Kdybych to měla vysvětlovat, tak by to bylo asi na další tři strátky, takže pokud to někoho zajímá, ať se obrátí na Tesyho, ještě zhodnocení výpravy a oběd…maso a salát s vekou.
Uklízení se stihlo celkem rychle.
Rozloučili jsme se s Klubovnou a vydali na vlak, ten nám naštěstí neujel, a tak jsme dojeli šťastně domů.
vytisknout autor: Marťa vloženo: 14. 2. 2008 (Bája) 1528x nahoru

nove clanky

fotogalerie okenka facebook oddílu Nadeje

nase tipy


1995-2001


reklama

dvojka Praha
roversky kmen
korálky od Kajmanky
digifotky
ubytovani v KD

okenko


bleskovky

Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif
(07.11.2013) Šerif
Fotky z kol
jsou zde.
(11.07.2013) Vilík
Další beruščí fotky
Z čarodek a z pampeliškové družinovky.
(16.05.2013) Vilík
Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci.
(09.05.2013) Vilík
Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více
(29.04.2013) Teo

bily stit


info

OKÉNKO do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě
© všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz

podporují nás